Smutek v noci, žal úplňku

Autor: Gustik5, 5.6.2012, Povídky

  

Měsíc odrážel svit slunce, svým vlastním, nezaměnitelným způsobem pozměňoval zlatavou záři na matný stříbřitý svit v temnotě noci. Nacházel se v úplňku.

V malém lesíku, blízko zapadlé podhorské vesničky, ozvala se noční píseň vlka samotáře. Zdaleka to však nebylo ono jasné, hluboké vytí, při němž stydne krev v žilách, nýbrž jen jakási imitace, přerývavý, trochu chropotivý pozůstatek zašlé slávy. Byl to poslední vlk v kraji, prý starý, jako okolní lesy. Vyl, naposledy. Dech se mu krátil, dříve houževnaté končetiny byly nyní jak z másla. Zestárl. Smečka odešla za lepším, a zůstal tu sám.

Ponechali ho jeho osudu. A to je vychoval! Tak dlouho ho nenavštívili, no jistě! Zapomněli na něj! Ale kdepak! Jen se jim nechce. Neměl jim to za zlé. Starý, uslintaný dědula, co všechno jen zapomíná. Povzdechl si, zase ten kašel, má pořád sucho v krku, chraptí. Je stále slabší, nemá to cenu, byl tu už moc dlouho. Musí to skončit. Konopná smyčka mu sevřela krk.

"V domě důchodců se zcela bezdůvodně oběsil několikanásobný dědeček, otec dvou dětí..."

Psalo se v novinách. Pán v drahém obleku už dál nečetl, přeložil je, a dal do své brašny. Vlak právě stavěl, a on potřeboval vystoupit. Byla noc, na chvíli měl pocit, jako by zaslechl vzdálené vytí. Oklepal se a vyrazil k domovu.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Gustik5 6.6.2012, 16:17

Oběma díky za komentář.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>