Harry Potertz a tajemný kokon

Nejnovější poznatky renomovaných historiků odhalily šokující skutečnost. Čtěte dál a hlavně nezapomeňte... brát to s humorem...

Autor: Kraken, 6.10.2005, Povídky

Významní historikové shodně tvrdí: "Postavu Harryho Pottera nevymyslela anglická autorka, ale diktátor III. říše - Adolf Hitler. Svoji knihu, kterou nazval: "Harry Pottertz a tajemný Kokon" napsal v roce 1928 a údajně měla být míněna jako pokračování Mein Kampf ve verzi pro děti. Zde je krátký úryvek:

"...Bylo pozdní odpoledne, les působil ospalým dojmem. Mraky pomalu "plynuly" po stmívajícím se nebi. Sovy byly neklidné, čemuž nasvědčovaly široké kruhy, které opisovaly nad chvějicími se korunami majestátných stromů.
Lesní stezkou po měkkém koberci utkaném z barevného podzimního listí a zeleného jak safír mechu, šli dva kamarádi, malí kouzelníci - Harry a Herman. Oba patřili do úžasné, známé v celém širém okolí školy magie SS - "Vztyčená Pravice".
Dlouhé blankytné pláště se stříbrnými hákovými kříži na zádech halily skoro celá jejich útlá těla a špičaté klobouky zdobící ovalné árijské hlavy byly plné magických run, hvězdiček a půlměsíců vyšitých zlatou nití. Harry se podíval vpravo na malou lesní tůni."Hermane, odpočiňme si na chvíli, mám hlad," požádal kamaráda. Načež přistoupil k okraji tůně, čtyřikrát povyskočil na levé noze, potom tlesknul, vztyčil několikrát pravici šikmo vzhůru a zazpíval: "Dva pstruhy s majonézou a hranolkami."
Na ploché vodní tabuli se z ničeho nic objevily velké kruhy, jako by někdo házel do jezírka kameny. Harry se soustředil a natáhl před sebe obě ruce. Najednou z vody vyskočily dvě ryby a po krátkém letu přistály rovnou v nastavených dlaních malého čaroděje. Byli to pstruzi, ale ještě živí. Doširoka otevírali svá ovalná ústa.
"Tak se mi zdá, Harry, že si budeš muset ještě procvičit magii." Usmál se pobaveně Rolf. Hary bezradně pokýval hlavou, načež vhodil obě ryby zpátky do vody. "Neboj se, v lese se najíme jahod a borůvek." Povzbuzoval malého čaroděje jeho veselý kumpán. Načež oba zamířili napravo – do křoví. Po několika desítkách kroků se jejich modrým očím nabídl překvapivý pohled.
"U Reichsfuhrera, co to je?!" zeptal se Hary kamaráda, když se společně dívali na podivnou věc visíci na větvi vzrostlého dubu.
"Nevím," opáčil Rolf a podrbal se na nose. Potom dodal:
"Vypadá to jako kokon."
Hary se rozhlédl kolem sebe, jakoby něco hledal.
Rolf odvrátil pohled od tajemného předmětu a překvapeně se zeptal:
"Co hledáš, Harry?"
"Tohle," odpověděl malý kouzelník, když se shýbal po větev, ležící poblíž širokého pařezu.
"Nedělej hlouposti! Vždyť ani nevíme, co to je," protestoval Rolf.
"Tak to zjistíme..." S těmito slovy Harry přistoupil k podivné věci a zaryl do ní konec větve.
Předmět jako by se scvrknul. Rolf uskočil o krok spět.
"Scheize!" hlasitě vykřikl Harry, načež si odplivl a nervózně se poškrábal po zlatavých pramenech svých rovných vlasů.
Kokon znehybněl.
"Myslíš si, že to žije?" zeptal se Harry a přiblížil hlavu na vzdálenost několika desítek centimetrů od tajemné substance.
"Nevím, ale pojďme odsud," pronesl bojácně Rolf.
"Co, podělal ses strachy?" zeptal se Harry nespouštěje pohled z kokonu. Po chvíli dodal: "Podej mi kámen můdrců, zkusím to rozbít."
Najednou se hladký povrch kokonu rozvlnil a "vyplivl" do Harryho tváře porci nazelenalého slizu.
"Sakra, to to pálí!" zakřičel Harry, když na jeho obličeji ulpěla agresivní, lepkavá substance.
"Vidíš, říkal jsem ti, že jsme měli odsud vypadnout!" zařval nervózně Rolf.
"Pomoc, pomoc!" povykoval Harry a začal běhat kolem stromu. Z jeho tváře vycházel sloup smolného, mastného dýmu.
Vylekaný Rolf si nemohl vzpomnět, jak zní mocné zaklínadlo způsobující déšť. "Pomoc, pomoc!" řval Harry jako tur a pořád kroužil kolem vzrostlého kmene stoletého dubu, který vyrušen vším tím povykem, otevřel náhle své oči kryté víčky z tvrdé kůry a zatřesl větvemi, následkem náhlého úleku.
"K čertu, jak to bylo?... Asi už vím..." řekl si v duchu Rolf a vztyčil ruce na výšku ramen, oba ukazováky namířil na trpicího kamaráda, načež plný touhy pomoci hlasitě zvolal: "Flammenwerfer!!!"
Herman čekal, že se každou chvíli nad lesem objeví tmavě modrý mrak a chladivé kapky životodárné tekutiny ukončí strašlivá Harryho muka.
A skutečně, asi po pěti vteřinách se vysoko nad stromy zhotnil velký tmavý mrak. Herman se vděčně usmál v očekávaní intenzivního deště.
Namísto toho, se však na nebi objevil blesk, který svým "jedovatým ostřím" zasáhl malého kouzelníka přímo do zad. Harry se v okamžiku proměnil v živoucí lidskou pochodeň a strašlivě vřeště upadl na zem.
Herman k němu přiskočil, rychle si sundal plášť a začal hasit plameny, které nenasytně trávily nebohé mladé maso. Trvalo však víc než minutu, než se mu podařilo magický oheň uhasit. Z Harryho začala stoupat hustá oblaka štiplavého kouře. Herman zakašlal a promnul si oči. To, co se nyní naskytlo jeho pohledu bylo děsivé.
Harry se proměnil k nepoznáni.
Kůře na jeho těle úplně chyběla a maso připomínalo zuhelnatělého krocana, kterého roztržitá hospodyňka strčila omylem do krematorní pece, namísto do trouby. Všude bylo cítit smrad spálených vlasů. Malý Harry už nežil. Jeho nebohého těla se zmocnili zákeřní mravenci, kteří si ještě po dlouhé týdny pochutnávali na znamenité, i když poňekud zuhelnaťelé pečínce, kterou si dokonce samotná jejich královna nevěděla vynachválit. Tak tedy SS-magikensturmann Harry Pottertz přišel o život.
Po jeho smrti začalo celou záležitost vyšetřovat Gestapo. Všichni obyvatelé lesa byli postupně předvedení k výslechu na místni pobočku geheimestatpolizei sídlící ve velkém krtinci na kraji lesa. Jednoho krásného dne jistá myš při mučení prozradila, že tajemný kokon pochází od záludného starého medvěda, který nebyl nordického původu a všichni obyvatelé lesa jej měli za auslendra. Proto vyrobil kokon smrti ze svých jedovatých slin a připevnil ho na strom jako zákeřnou past. Za tento zločin byl potrestán umístěním v koncentračním táboře Dachau a následným "přesídlením na východ", aby už nemohl ublížit žádnému dalšímu malému kouzelníkovi.