Vive la France

Atypický výtvor. Spíš balada než báseň. Možná, že stojí za přečtení.


Autor: Kraken, 1.10.2005, Básně

  

V téhle řece voda kalná je
jako duše těch, co jsou se mnou v Guyaně.
Maskáč na sobě, baret na hlavě.
Je tady nebezpečno, pořád se něco děje.
Počítej ale, chlapče, s tím, že se jednou na tebe
smrt usměje.

V pralese stále leje a mně naplňuje
"sladký pocit beznaděje"
"Famas" v ruce, džungle na mušce.
Někde tam jsou, někde v té zeleni, to vím.
Granát vzduchem letí. Na člun se snáší
vodní tříšť. Co s tím?!
Nyní už nepatřím sobě ale "jim".

Kulometů zpěv, to oblíbená melódie je těch,
co prázdé zásobníky vždy vymění hned.
Proč jsem vlastně tady? Co mám dělat teď?
Snad už zbýva jen tiše říci: "Duše, k nebi leť."

Není snadné umírat uprostřed koryta této řeky,
jejíž hnědá voda podezřele rudý odstín nabývá dnes.
Jiným se stal hřbitovem tropický les.
Dneska to bude opravdu krutá řež.
Co s tím? Nyní už nepatřím sobě ale jim.

Moji přítomnost zde nezavinila žádná nešťastná láska,
ani snad prohraná hloupá sázka.
Já se zkrátka nechtěl dřít u běžícího pásu.
Proto musím pět let riskovat,
že budu proměněn na krvavou masu.

Korsika, to, kamaráde, není žádná Amerika.
Francouzi neradi "do ohně" jdou na svoje vlastní trika.
Jejich krev červenější je než ta naše. Klika
těch, co mají prostřelená břicha, je k ničemu
asi tak jako přerušená mícha.
Co s tím?! Nyní už nepatřím sobě ale jim.

Tak vytáhni konečně tu pojistku,
nevidíš, že ty svině jsou už na blízku?
Záblesky výstřelů dělají pekelně hustou atmosféru
Tak sbohem, "bratře ve zbrani", končí naše společné
smrti vzdorování...

Vytéká ti červená z hrudníku.
Nelituj se, nežils nadarmo.
Alespoň dáš vydělat domorodým hrobníkům.
"Juani" minomety nasadili, všechny naše tak pohřbili.
Jen já jsem vyvázl, ještě dýchám.
Tak to mě asi neskolili.
"Co s tím? Nyní už nepatřím sobě ale "jim".

Nad hladinou se vznáší bílý dým,
jako v básni špatný rým.
Epitaf: Kamarád zabit byl, ani nevím kým.
Nelituj ho ještě víc, alespoň svým masem
nakrmí pralesní hmyz.

Náctiletí vojáci skvěle odváděli svou práci,
dokud ještě žili.
Jací vlastně byli?
Jestli se někdy domů vrátím,
o tom se teď z osudem radím.
Vlastní smrti stín nevidím, zatím.

Proto sám na sebe řvu:

Tak vytáhni konečně tu pojistku
nevidíš, že ty svině jsou už na blízku!

Umírat tady, to by bylo vážně na nic,
sakra, vždyť jsem ještě nedávno býval panic.
"Co s tím?! Nyní už nepatřím sobě ale "jim".

Cítím na krku závan chladného dechu,
prázdná nábojníce padá do vlhkého mechu.
Moment, kdo je to tam za tím stromem?
Ne, to není moje mladá krásná žena.
Šklebí se na mě cizí hnusná stařena.
Vive la France, už s ní tančím poslední dance.

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>