Jela jsem dvě zastávky tramvají a přivírala oči proti sluníčku. Včerejší večer byl dlouhý, zvlášť když člověk pracuje o víkendu. V tramvaji bylo teploučko, bylo mi sladce hebko no prostě…
„Don´t read them.“ Byla jsem dokonale probuzená. Tohle řekl někdo nade mnou. Mrknu opatrně napravo. Vedle mého sedadla stojí tmavé oblekové kalhoty. Rychle oči zavřu a nehnu ani brvou, přece nedám příležitost k rozhovoru nějakému cvoku. „Don´t read them“. Ne, nic, tvoje pokusy Ti nepomohou. Neexistuji. Teda existuji, ale spím.
S pevně zavřenýma očima se oddávám úvahám. To není přece nemůže být směrováno na mě. Třeba mluví s někým po telefonu. Anglicky. Co to povídá… „Nečti je.“ Nečti je? A proč je nemá číst? Ale počkat, spíš by měl říct „don´t read it“. To se používá mnohem častěji. Prostě nečti „to něco“. Zatím ticho, tak znovu jen nepatrně otevírám oči. Kalhoty na stejné pozici a koukám patří k nim i bělostná košile a konečně i majitel. Suma sumárum slušně oblečený, mladý a anglicky mluvící člověk. Mormon! No jasně. Kdepak je ten druhý. Vždycky přece chodí ve dvou. Bude nedaleko. Takže to povídá jemu. Rádi se hlídají, aby snad ten druhý nevykročil z vytyčené cesty jejich evangelia, takže nějaká vybídka k zahození nevhodné literatury je možná. Ne však plně uspokojivá jako vysvětlení. Červík zvědavosti dál spokojeně hlodal v mozkové kůře.
Ozve se ještě jeden pokus o zákaz čtení, směřovaný Bůh ví komu. Hlavně nereagovat! Naštěstí se blíží moje výstupní zastávka. „Probouzím se“ a dávám dvojici v obleku sbohem. „Don´t read them“ však jde se mnou ven. Už to pust z hlavy, nadávám si, věta ale vytrvale zůstává na svém místě. Don´t read them, dont ríd dem, don rý den, … dobrý den!!!
Zase jim jedna příležitost evangelizovat nevyšla. Ovšem jsme na tom stejně. Ráda bych mu vyložila tu svou verzi… až navážeme lepší kontakt.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zlatá brána | Pohádková paní | Jsem s Tebou | Víra | Klíček