Až pomine cvakání žehliček
a pocity rozpustí aviváže,
nebude už paměti co křičí.
Složený v sloupečcích z textilu,
usneš jak princezny,
šťastný i nešťastný ve svých dnech.
To zlé co se dobývá,
pohltí skřípavé skříně,
sny z vláken nezatíží toho,
kdo nechce být buzen k životu,
plakat, smát se a společně snít.
Bolavá duše dnes usni už,
když v textil také tebe skládám,
usni naděje co marně jsi toužila,
spi, už nechoď světem se prát.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Boj | Hlasité ticho | Proměna | Na nebi smetana | Na rozcestí