„Víte, každej furt fňuká jak je tahle doba nahovno. Ale já si nestěžuju, já ji mám rád. Jenom v týhle pošahaný době se můžete stát někym a při tom nic neumět. Stačí lhát..
Jasně vím co si říkáte, lhát? Ano to umí každý a taky každý ví, že se na tu lež časem přijde.
Ne tak to není. Akorát se musít naučit Lhát s velkým…..“
„Do hajzlu…“ křikl Dave do černého koše stylizované do hnusného černého kužele, když vyhazoval další naději na zaplacení nájmu v podobě zmuchlaného papíru. Rozhlédl se po místnosti pohledem opilce ve tři ráno, který marně hledá nějaké nealko. Ale stejně jako ten opilec, ani Dave nenašel co hledal. Davovi je dvacet čtyři a je student filosofické fakulty. A občas tam i zajde.
Jenže v tomhle světě když jste naivní optimistický filosof, jako Dave, který si za každou cenu chce udržet svobodu a nezávislost, tak vás tenhle svět velmi rychle profackuje, stejně jako Davea. Od rodičů odešel a ted bydlí s pár přáteli v jednom malém bytě. Ale Davea to moc netrápí a až ho poznáte líp, zjistíte, že ho vlastně netrápí vůbec nic. Jednou na gymnáziu mu jeho paní učitelka řekla, že je prvním prototypem destilované lenosti, který jako na potvoru má trochu talentu, vlastně to nebylo jednou, slýchával to několikrát denně, ale většinou bez té části o talentu. Dave to bral pozitivně, asi také proto, že si nepamatoval učitelčin dovětek: „A kdybys neměl nasráno v hlavě, tak by jsi s tím talentem něco udělal….“. Což je další charakteristikou Davea, pamatuje si velmi málo dovětků, obzvlášť když jsou negativní. Vlastně cokoliv negativního o něm, jeho sluch prostě nezachytí. Proč taky že? Když Dave, jak sám ví a propaguje, je nejlepší ve všem.
Tedy nejlepší ve všem až na…. Například psaní. Dave si před pár týdny jen tak sednul k počítači a začal psát, možná to zapříčinilo i to, že na svém starém počítači, který vyvolává neochvějnou touhu hledat kliku, když jej chcete zapnout, nedokáže zapnout žádnou počítačovou hru, tudíž když už byl ve fázi, kdy se nudil opravdu hodně, začal psát.
Jen tak z ničeho nic a už si začal malovat růžovou budoucnost, kdy bude jako Hank Moody jeho oblíbená seriálová postava, snad jen trochu hubenější a s menšíma problémy.
Avšak né všechno probíhalo tak jak chtěl. Vlastně nic neprobíhalo tak jak chtěl. Takže po dnešní záchvěvu touhy cokoliv dělat, který trval fámozních pět minut a vytvořil čtyři velmi upocené řádky, může Dave v duchu a klidně i nahlas říci své oblibené motto: „Seru na to“
Je to tady, Dave se zvedá ze svého důlku na židli před počítačem a chvíli tupě zírá do zdi.
„Ach neděle, konečně volno, včera v práci to bylo vážně na umření, není nad pořádnou víkendovou dvanáctihodinovku.Ale tak konečně volno, škoda že to blbý psaní mi teď nějak nejde. Chce to můzu. Hm, nejspíš čas jít ven a pořádně se ztřískat. Jenže kde vzít prachy? Šéf mi dá zálohu až v pondělí a přátele by to nejspíš moc nepotěšilo, kdybych je tahal ven a byl opět bez peněz. No co něco se vymyslí. Ted je čas se najíst a dát si ranní cigaretu.“
Se zuřivým pohledem prohledává Dave jednu bundu za druhou a hledá, kde že si schoval svojí rezervní cigaretu, ach tady je. Čas na pořádnou rockovou muziku, nějaký dobrý pití a cigaretu a chvíli předstírat, že né všechno je tak nahovno jak se zdá. „Tohle mi de. Asi jedna z mála věcí. Nevzdávat se, nesnášim ty lidi co to prostě jen tak vzdají, radši běhat hlavou proti zdi.“ Davův svět se začíná ztrácet v oblacích kouře a libých zvuků z reproduktorů, které reprodukují Nirvanu – Come as you are. Teď Dave může přestat předstírat. Teď může být Dave, Daveem. Teď…
(celkem: 0, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Říkal jsem si, že by bylo fajň to típnout, než to přejde do patosu a ono to skončilo.
Tenhle článek je pohled na den studenta filosofie, pravda.
Jinak označil bych to jako prázdnou stránku v deníku,který se ani nezačal psát.
Dík za možnost číst.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Střípky z laciného sešitu | Dopis | Konec | Barová romantika a jiné | Ztracený den