Doušek po doušku upíjím beznaděj,
beznaděj tupých nocí a bledých dní,
které v parodii života na mě křičí,
jsi toust.
Jsi toust a hledáš jiný toust.
Hledáš toust, který sedne k tomu tvému,
který ti v balení bude nablízku.
Hledáš toust i dostatečnou náplň a sýr,
které vás neoddělitelně spojí,
to vše při správné teplotě.
Nemám však již sil, vzdorovat reálnosti,
vzdorovat krutosti všednosti i nevšednosti.
A snad dál se i rvát a bojovat?
Ne, již ne.
Zbyl jen strach ve mně ukrytý,
strach strach, že jsem houska.
Lehce osolené pečivo,
prodírající se životem osamoceno
a zmateně spleteno.
Jen s trochou máku na hřbetě.
Chvílemi opět i doufám,
doufám, že jsem koblížek.
Se sladkou náplní,
na kterou se vždy těšíme
a náladou zvedajícím k obličeji se lepícím cukříkem.
To vše se ve mě sváří a rve,
jak mám vědět čím jsem a kým budu?
Možná snad...
že by Pekař?
Hodnocení:2 (celkem: 2, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
U toho toustu jsem se docela zasmála. Možná, kdyby ten humor byl markantnější, kdyby se celek netvářil tak smrtelně vážně... Jako kdyby se autor nemohl rozhodnout, jak to téma pojme.
Já sice nemám konvence rád ale s Vydrýskem souhlasím. Důležitost sdělení ta přirovnání bagatelizují. I když pravda že v celku to působí zoufale, takže citový přenos se ti povedl.. )
No, hledat něco neobyčejného v něčem obyčejném, to je pěkné. A vlastně i běžné.
Ale toust a se sýrem...a lepící cukřík...ne, to pro mě fakt není, pardon...
Konec | Pekař | -_- | Bruf aneb výhled do života | láska v průchodu