3 002 autorů
Pravé štěstí spočívá v radostech z vlastní povahy.
[Camus] Další >>
Ticho po pěšině
Námět a jednu větu, tu v anotaci, jsem si s laskavým svolením vypůjčila. Jak se mi povedlo anebo nepovedlo zpracovat, už je na vás, coby čtenářích, takže? Popřeji dobré čtení. "Co chci říct...? Nevím. To je ten problém. Člověk by si měl být jist svými řečmi, nejsem. Ani slovem, ani písmem. Taková ta ztráta směru. Jistot."
Autor: Jenny
,
7.1.2014,
Ostatní
„Nevím, jestli spolu můžeme být.“ Řekla to jen tak, mimochodem. Po několikaletém vztahu bych si představoval přece jen trochu rozvinutější souvětí. Je neděle večer a máme za sebou dva dny „ticha“.
V pátek se vrátila z desetidenní exkurze, trochu pracovní, trochu relaxační. Dělala doprovod ozdravnému pobytu dětí u moře. Jako zdravotnice. Uvítání bylo trochu netradiční - pohádali jsme se. Ne hned na nádraží, kam jsem pro ni přijel. To až potom, doma. Těšila se na víkendovou akci, která se pro malý zájem ostatních, nekonala. Vlastně to nebyla ničí vina. Parta lidí se domluví, že vyrazí na dva, tři dny někam. Každoročně jsem tohle zařizoval já. Zajišťoval jsem propriety potřebné k přespání, většinou stany. Dával jsem dohromady časovej plán, obvolával ostatní, připomínal, staral se. I letos tomu tak bylo. Jenže. Několik lidí mělo svůj vlastní program. To se stane. Některým nevyšel rozpočet, i to se stává. Prostě z party lidí nakonec zůstali jen tři. My dva a kámoš. Dopadlo to tak, jak jsem tušil, že to dopadne. Náklady na víkend, které by se normálně rozpočítaly mezi vícero lidí, a byly tak přijatelné pro každého, se najednou zvíce násobily. Nejrozumnější bylo akci zrušit.
Vykládal jsem jí to cestou z nádraží domů. Včetně všech podrobností, kdo nemohl, kdo nechtěl, kdo a co a proč. Naštvala se na mě. Na mě! Jak kdybych za to mohl já. Jak kdybych najednou mohl za všechno. Za to, že je moc teplo, že autobus neměl klimatizaci, že děti byly nehodné, moře špinavé, pláže přeplněné, slunečníky za příplatek, jídlo nepoživatelné. Za všechno zlé a špatné jsem najednou mohl já.
Ležela na posteli, lehce zvlněné rozpuštěné vlasy rámovaly obličej. Díval jsem se na její klidnej výraz a vzpomínal. Najednou mi bylo jasné, že my dva spolu nemáme na výběr. Vědět je jedna věc, přijmout ji, věc druhá.
„Proč na mě koukáš?“, vytrhla mě z přemýšlení. Usmál jsem se na ni. Otočila se na druhou stranu. Po nějaké chvíli vstala. Přešla pokoj, jako bych tam nebyl. Když se vrátila, řekla prostě: „Nevím, jestli spolu můžeme být.“ Mlčel jsem. Totiž, co říct na takovou větu. Napadla mě otázka, ale spolkl jsem ji. Když bylo ticho dlouhé, přece jen jsem se zeptal, jak to myslela. Protáhla se líně, jako kočka, skoro až zívla a řekla: „Nic jsme spolu nedokázali.“
Jsou okamžiky, kdy jsou jakákoliv slova zbytečná. Tohle byl jeden z nich. Několikrát jsem polkl, ne kvůli slzám, ale kvůli neschopnosti patřičně reagovat. Jak by se vlastně v takové situaci mělo reagovat? Pochopil jsem, že ona se už rozhodla. Ode mě teď očekává, že navrhnu nějaká řešení. Tak jako to bylo v minulosti tolikrát. Kolikrát vlastně? Mockrát. Vždycky jsem měl tendenci ji omlouvat. Těžké dětství, složitá rodinná situace, potíže v práci, potíže doma, potíže kdekoliv. Jak kdyby všichni ostatní měli život snadnej. To ale bylo dřív, když se mi zdálo, že problém má řešení, když se trochu přivřou oči. Především ty mé. Ale teď? Vždyť mi vlastně řekla, že se mnou nechce být. Co bych měl navrhovat? A každej návrh by byl handlem na tržišti důstojnosti.
(celkem: 17, počet hlasujících: 5)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
27.7.2014, 04:25ano, mám to i tam
takže tvůj komentář mám asi očekávat tam.
kvalitní komentář (0)Reakce: Dedek 
27.7.2014, 10:40Ne, já už tam jen občas nakukuji, je tam málo čtenářů. Trochu mě překvapilo to negativní hodnocení.
kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 27.7.2014, 18:28hm negativní? vím o trojce, vcelku odůvodněné, jakože vysvětlené...prostě jsem pochopila co se nelíbilo, to beru, vím, že nemusím oslovit, zaujmout vším co stvořím, někdy se to povede líp, někdy míň, prostě to tak je
díky za přečtení, sama mám teď v komentářích trochu skluz, vím o tom.
zkusím napravit.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
. Zkrátka hezky popsaná realita bez přílišných kudrlinek. Zda je to skutečně zažité nebo smyšlené, kdo ví? Jedině Jenny. Jméno dílka se mi zdá výstižné.kvalitní komentář (0) 27.7.2014, 04:28opět s křížek po... přicházím s reakcí na tvůj komentář, neúmyslně, nevím jak to, že jsem ho objevila až dneska.
nicméně, ze života to je, ale ne mýho, námět jsem si půjčila, život je sám o sobě dost neučasenej, mnohdy, a někdy naopak je třeba přičísnout, aby to k něčemu vůbec bylo, takže
děkuju Jardo. jsem ráda že jsi četl a komentoval.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Firren 20.1.2014, 01:34kvalitní komentář (0) 20.1.2014, 01:53děkuju za hezkej komentář
psát z pohledu kluka je jiný, to je fakt.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Přijde mi to, že příběh je úlomkovou krystalizací delšího tání ledovce snů...
Samotné vyústění je spíše dohodou, než rozchodem, pěkně gentlemansky. Bez křiku a řevu.
Líbí se mi ona určitá lehkost textu jako každodenní věc, třeba když se krájí cibule (taky tečou zatlačované slzy). Bez zbytečných průtahů a rómeovských argumentů.
Tečka. Konec. Protože.
Dialog zabit. Jen vytvořit konsensus, na který přistoupí oba (tedy vlastně už jen ten jeden).
Jen poslední věta mi přijde jako určená postavě v povídce, nikoli čtenáři.
Asi tak. Trochu slov k životu.
Ň.
(nehodnotím)
kvalitní komentář (0) 11.1.2014, 03:42co se poslední věty týká, nemohu než souhlasit, je to moje invence pro postavu v textu, ano
ale netrčí mi, i když nevím, co já můžu jako autor viď, proti tobě coby čtenáři, takže.hodnotit netřeba, děkuji že si mě četl, a komentoval
kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 13.1.2014, 14:16nula, já si to myslela
takhle nějak vypadá láska mého života
kvalitní komentář (1)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Z lesa | Odpolední zápis | Pohlednicový ráno | bez názvu | Kolem dokola