Bože vždyť jsem tou Ninou
ubohou holkou odloženou,
co spadla z nebe na beton!
Ta žena, o jejímž smutku zpívá kluk
ona však nemůže vydat bolestný zvuk,
ač je uvnitř na kusy roztrhána!
Stojí hrdě opuštěná na mostě
v prosté dekadentní temnotě
potoky slz ji však nesmáčí.
Ano, tady a teď umírá to malé děvčátko
vzlykajíc zachraň mě, prosím, má pohádko!
Tisíce kapek se ukrývá v jejich šedých očích…
Čistá bázeň duše bez tváře,
snaží se zamknout Tvé dveře
ve strachu přijmout citovou otupělost...
Doufá v ráno, kdy konečně zmizíš
zatím ji přes vše zlé stále chybíš
snad zítra probudí se bez soužení, Tebou poražená!
Kolik nocí a stehů ji spraví?
Když je rozseknutá vedví!
Obklopena květy od jiných, avšak stále osamělá...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Vzdala jsem boj | Armagedon | koncem | zmatená | Ztracená