Ztracená

konec vztahu člověka vždy neskutečně bolí, bolí ho o to víc, když ví, že miloval jenom on...


Autor: slecnaChuckye, 6.9.2011, Básně

  

najednou jsem stála uprostřed náměstí
ruce v kapsách, čekajíc na štěstí
i kapky deště mě bijí,
když mě bez povšimnutí míjí

vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?

všechno mě tolik bolí
rány se otvírají, plní se solí
prázdnota mě pohlcuje, je tak chladná
nemám sílu se bránit, snaha marná

vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?

vím, že ucítíš chvíli, kdy se moje srdce zastaví
nikdo kromě tebe ho už neuzdraví
spadnu, když mě tu takhle necháš stát
kousek poletím, měla bych se snad bát?

vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?

zavři oči, uvidíš moje křičení
otevři je, až uslyšíš mé mlčení
jsi poslední možnost mé záchrany
než bude můj povzdech konečný

vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
vezmi mě prosím sebou

ty jsi důvod, proč se chci přidat k ptákům
třeba mě tvá zvětralá láska povznese k mrakům
udělala jsem poslední krok, nastalo mé mlčení
budeme spolu navždy v téhle chvíli zamčení

vše, co jsem měla
bylo všechno, co jsem chtěla
neplač lásko, je to navždy ztracené,
necítím bolest , patřím mezi zatracené

chtěla jsem jenom tebe
a ztratila jsem i samu sebe
přála jsem si po tvém boku být až do úplného konce
teď z dálky slyším už jen smutně mi vyzvánět zvonce

Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli)