Na listu papíru se přiznávám ke všem hříchům, jedinému příteli mých myšlenek a nepříteli všech ostatních. Na pozadí noci, do bílého plátna zarývám čerň, a všechny barvy života již došly. Přesto píšeme, slyšíš, A.? Ještě stále, neladnými pohyby dokreslujeme realitu nemohoucnosti, topíme se, ale dýcháme. Každá věta je jako kus obrazu, v každé lince vidíš cíl, jen je jich tolik, že se ztrácíš, vnímáš celek, ale každý detail v tobě vzbudí nekonečné myšlenky, směry, úzkosti. Není cesty bez boje, a než popíšeš jeden list vlastní krví, tisíc jiných vykrvácí, dřív, než se stihnete potkat, ve smíru duše...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
obraz... | Jih | stín... | srpem... | zpívej...