Říkáš si, že se ti to nemůže stát, že je to všechno daleko od tebe, a že by ti to nikdo shůry neudělal, tobě, ani těm okolo tebe, že se to všechno stává jiným...
A pak zjistítš, jak kurevsky blízko tohle všechno je, blíž, než sis kdykoliv myslel, je to hned vedle tebe, cejtíš, jak ti to dejchá na záda a volá to, že jsi to mohl bejt klidně ty, šťastnej za sebe a nešťastnej za druhý, cynismus vlastní bojácnosti, hrdinství, který výjimečně přeješ, protože je i omluvou pro tvoje připosraný já, právě teď, když vnímáš, jak pozdě může někdy bejt na tvoje malicherný boje a jejich důsledky, který v tý dennodenní jistotě nezvažuješ, protože tobě se to nemůže stát...
Na chvíli tě poleje studená sprcha vlastní dementní ješitnosti, aby ses pak choval stejně, jako dřív, až po čase, kdy zapomeneš, jak sis říkal, že odteď už si budeš vážit všeho, o co jiný přišli, protože sis uvědomil, jak moc ti někdy může ta iluze nepohody a nasranosti vlastně chybět...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Věcná... | road... | měsíce... | štěstí... | hlad...