V ústech poušť vzpomínek, jak hráli jsme si na city. Do všech našich kroků, jediná cesta, co minula se cílem, tichý vjem. Tiché výkřiky, do tmy noci. Jsem sám a bez pomoci, upadám. Ve skrytu duše doufám. Že se vrátí, že se moje touha ztratí, že zapomenu.
Na tebe, neb stále držíš kotvu mého bytí. Na tebe, co den co den mě hněvem sytíš. Přesto, s radostí mi vzácnou, těším se tě, ač potkat tě je činem, při kterém budu žasnout.
Jsi stále stejná, krásná, tolik citlivá. Znáš mě. To jest, tou věcí, která mou duši stále napadá. Očistec, poznání. Pokání.
Trpím štěstím, každým úsměvem, nesnášet tě, milovat, však ni jedno bez shledání se, nesvedem'...
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
noha | sbohem... | V samote | Krysa... | prý...