Pátek a pomalé potoky deště
stékají do bot
a chodníkem studí
jakoby zima si nepatřila
nebyla příští Národní třída
zkřehlá Praha je nedojímá

od kapek svlečená na ostrůvku
červenou šestku
ve strouhách povodní
vyhlížím
a strhanými prsty
jak bránily se dešti
nevnímám skelný svět
na hrudi

posmutně hledím do mlhy Legií
která se vymílá v copánky deště
a já v nich s prádnou duší plavu
když uplakaná Praha
jak to jen umí
v loužích si hrstku kamene hlídá

červená tramvaj páteční slzy rozpíjí
jako by se i s bezdomovci
a mostem jež samotní v davu
do prádné hádanky utopila

studené kafe z automatu
promoklou Prahu neosuší