Jsem sobě bohem,
osudem, soudem i katem.
Jen jděte, chci zůstat všem, sbohem.
Budu teď plakat nad svým hrobem.
Zvláštní odraz mají slzy.
Jakej jsem byl a jakej jsem mě mrzí.
Jak divně je svědomí drzý
Zastavíš se taky, už brzy.
Proč jsem dostal oči na dívání,
když nezachytí krásu při svítání.
Proč jsem dostal uši k naslouchání,
když neslyšel jsem duší zasténání.
Sám sebe teď proklínám,
když zrcadlu se zpovídám.
Nežádám žádné rozhřešení,
je to můj život a jiný není.
osudem, soudem i katem.
Jen jděte, chci zůstat všem, sbohem.
Budu teď plakat nad svým hrobem.
Zvláštní odraz mají slzy.
Jakej jsem byl a jakej jsem mě mrzí.
Jak divně je svědomí drzý
Zastavíš se taky, už brzy.
Proč jsem dostal oči na dívání,
když nezachytí krásu při svítání.
Proč jsem dostal uši k naslouchání,
když neslyšel jsem duší zasténání.
Sám sebe teď proklínám,
když zrcadlu se zpovídám.
Nežádám žádné rozhřešení,
je to můj život a jiný není.
Hodnocení: 0.31
(celkem: 4, počet hlasujících: 13)
(celkem: 4, počet hlasujících: 13)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Smrt duše | Realita | Válka | Dotek přátelství | Svědomí