Jsem sobě bohem,
osudem, soudem i katem.
Jen jděte, chci zůstat všem, sbohem.
Budu teď plakat nad svým hrobem.

Zvláštní odraz mají slzy.
Jakej jsem byl a jakej jsem mě mrzí.
Jak divně je svědomí drzý
Zastavíš se taky, už brzy.

Proč jsem dostal oči na dívání,
když nezachytí krásu při svítání.
Proč jsem dostal uši k naslouchání,
když neslyšel jsem duší zasténání.

Sám sebe teď proklínám,
když zrcadlu se zpovídám.
Nežádám žádné rozhřešení,
je to můj život a jiný není.