Někdy zapomínám,
na chuť sušenek s cibulí
a krásu potemnělých školních chodeb,
co voní koprem.
Nevidím,
obrazy v mracích
utíkajících za okny vlakového kupé
v dechberoucím západu.
Někdy už ani neslyším,
symfonie v barvách padajícího listí.
V kapkách deště tříštícího se o olomouckou dlažbu.
To se pak nejvíc bojím umřít
a přitom, takhle žít.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Po všem | Húrinovo dítě | Růže na oprátce | Za oknem míhá se | Divoký kůň