od horizontu horizont z nás
do sluncezápadu v prchavé kráse vděčně vchází
a z krvepáně možností pokaždé ctnost svou čeří
život ten vzácný poločas
co jemu tolik nejvíc schází
ztracenou věčnost vyklepává do dveří
termonukleární fúze při vší hrůze
na obzoru bez oltáře z běžný chůze odhalí
jak vášně milenců šplhají po nirváně
když sejme zbytky svatozáře
kameny z hrobu odvalí
polibky tiché pro hvězdáře
co bejvaj touhou ožralí
Přesto však otvírej ty dveře pomalu, protože už i dýdžejský pulty dávkujou hotový symfonie.
Za keři rauše noc svá temněmodrá křídla zvedá
jako svátost za zvuku snů,
jejichž hackeři už dávno nejsou béčka.
Směřujem dál za jejím stínem,
abychom z dohledu neztratili hvězdy.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Nefertity | Kontakt | Poslední večeře | Sebeterapie | Vhled