Lístečky jara,
děravé pomněnky,
tam rozkvétáte,
kde moje srdce spí.
Tam na ten kámen
zas své hlavy dáte
a svoje těla
do trávy.
Jste jako slzy,
mé slzy smutku,
radosti,
já ve vás se znovu probudím,
a každé jaro
zase ve vás vstanu
tam na té straně,
co vítá lidi k ránu,
na níž nepadá už stín.
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 28x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Kamila: no právě... to bum nebylo myšleno obsahově,téma je silné dost, myslela jsem spíš vyjádřením. něco strašně krásnýho, vzpomínkovýho... Ta básen je prostě nějak naopak. Začátek zastíní konec, což je škoda.
Za prvé: pomněnky jsou nejhezčí kytky na světě
Za druhé: báseň krásná...
I když musím se přiznat, že z konce jsem malinko zklamaná. Čekala jsem nějaké to BUM. Je to způsobeno hlavně tím, že to nejlepší (včetně pomněnek ) je na začátku a pak ta poetika pomaloučku opadá. Ale jen tak lehce. Pomněnky to vyrovnají ;-)
Báječná léta | Trochu o rezignaci | A Girl | Všechno zabít... | Snad...