Lístečky jara,
děravé pomněnky,
tam rozkvétáte,
kde moje srdce spí.
Tam na ten kámen
zas své hlavy dáte
a svoje těla
do trávy.
Jste jako slzy,
mé slzy smutku,
radosti,
já ve vás se znovu probudím,
a každé jaro
zase ve vás vstanu
tam na té straně,
co vítá lidi k ránu,
na níž nepadá už stín.