To ale není strach pro nás, to je strach pro ně ... představte si osamělého kluka, kterého od domova dělí oceán... vlastně neví, kde má opravdový domov. Má tam kamarády, ale přesto je sám, má tam zábavu, ale přesto disciplínu, působí sebejistě, ale hledá sám sebe. A jednoho dne všechno končí, z nějakého důvodu neuspěje a jede domů. A pak, když je mu 18 let, ten jeho domov se zblázní, všude vládne anarchie a je zaměřená také proti jeho rodině, i když ta byla vždycky loajální. Utečou tam, kde čekají pomoc, ale tamější společnost se k nim obrátí zády. Ten kluk dospívá, stále se hledá a bude se hledat celý život, skoro do svého posledního dne... Ale asi jako dvacetiletý se sžívá s novým domovem, začne v něm vidět svoji budoucnost. Je to zvláštní příběh, dlouho mě fascinuje... zajímalo by mě, kolik toho v něm zůstalo z minulosti, protože se k ní v určitých chvílích vracel a setkával se s ní vlastně i mimo svou vůli. Nicméně jeho původní domov už na něj zanevřel, tak jako on zanevřel na něj... ale jak moc?
to je strašně obsáhlý, skoro by si to zasloužilo samostatný místo každopádně určitě zajímavý zamyšlení. jiné kultury v nás vzbuzují různorodé dojmy, pocity, někdy nadšení, někdy zavržení. k tomu smytí, podle mě ne. je to jakoby ses měla naučit nějaký jiný, odlišný kultuře, nikdy to nebude stoprocentní, a stejně tak, podle mýho, je to obráceně. věci od tebe se mi líběj dávají prostor k zamyšlení, něco v sobě mají, něco co dávaj dál.
Je to můj dojem z jednoho místa, ale nikdy jsem tam nebyla... a je to o lidech a kultuře tam... asi je to tak, láká mě, ale není moje, není to ani tak o chtění, nebo nechtění. A ještě, zdá se mi, že ty kultury jsou plné paradoxů ... ale když se někdo v té kultuře narodí, může ji pak ze sebe smýt?
konkrétní místo..aha, tak já bych měla otázku je to imaginární místo? nebo je skutečný místo? totiž pro mě z toho sálá to, že všechno má svý dvě strany jedný mince to co někde můžeme obdivovat a přitom skutečně žít tam, by se nám vlastně nechtělo..
Pohádka | Život je sen... nebo obráceně? | A proto mám ráda básníky... | Víra | Okamžik