Jednoduchý střídavý rým, v němž si lze užít právě tu jednoduchost a lehkost, která vyvěrá z každého slova. Tato báseň nemá být složitá a nepochopitelná, ale naopak, za cíl jsem si uložila sepsat snadno pochopitelné rýmy, v nichž najdeme někdy mnohem více.
Klenou se tak nad námi nedosažitelná nebesa,
kde blankytné nebe slibuje ráj,
kde mrak bílý v objetí větru tančí jako komtesa,
domnívám se, že láska je jen báj.
Mí andělé, spaste mě,
apeluji upřímně.
Až zmizí tma, vraťte mi světlo,
duši, srdce mě a mé tělo
Anděli, perutě roztáhni, zamávej jimi,
věř, že dokážeš svobodně a volně létat,
a buď vítán v nebi, konečně mezi svými,
a příběhy milostné už nebudeš splétat.
A tak se ptám ...
Proč mě ty, mého srdce pán, týráš,
když zapěje, vzplane a zatančí můj cit,
mé srdce jen ve svých spárech svíráš,
ozáří holé pláně měsíční svit.
Polaská tváře, stiskne dlaně,
stříbrná nit obtáčí se kolem osy,
temnota kol nevinně klame,
emoce zlá duše bez soucitu kosí.
Pohlédni, tak jen přistup blíž,
Zahleď se a žádám jen tě - snaž se pochopit.
Co v mého srdce nitra zříš?
Lásku, cit a srdce do dlaně zkus uchopit.
Mí andělé, spaste mě,
apeluji upřímně.
Až zmizí tma, vraťte mi světlo,
duši, srdce mě a mé tělo
Anděli, perutě roztáhni, zamávej jimi,
věř, že dokážeš svobodně a volně létat,
a buď vítán v nebi, konečně mezi svými,
a příběhy milostné jiným budeš splétat.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Slova jako "domnívám se" a "apeluji" se mi do básně nějak nehodí, hlavně to druhé. Připomíná mi to nějaký projev.
Mnohem víc jsem ale "zakopla" o tento verš: "Proč mě ty, mého srdce pán, týráš". To je hrozně kostrbaté.
Vyslyšte mne, andělé | Tři přátelé |