Klenou se tak nad námi nedosažitelná nebesa,
kde blankytné nebe slibuje ráj,
kde mrak bílý v objetí větru tančí jako komtesa,
domnívám se, že láska je jen báj.

Mí andělé, spaste mě,
apeluji upřímně.
Až zmizí tma, vraťte mi světlo,
duši, srdce mě a mé tělo

Anděli, perutě roztáhni, zamávej jimi,
věř, že dokážeš svobodně a volně létat,
a buď vítán v nebi, konečně mezi svými,
a příběhy milostné už nebudeš splétat.

A tak se ptám ...

Proč mě ty, mého srdce pán, týráš,
když zapěje, vzplane a zatančí můj cit,
mé srdce jen ve svých spárech svíráš,
ozáří holé pláně měsíční svit.

Polaská tváře, stiskne dlaně,
stříbrná nit obtáčí se kolem osy,
temnota kol nevinně klame,
emoce zlá duše bez soucitu kosí.

Pohlédni, tak jen přistup blíž,
Zahleď se a žádám jen tě - snaž se pochopit.
Co v mého srdce nitra zříš?
Lásku, cit a srdce do dlaně zkus uchopit.

Mí andělé, spaste mě,
apeluji upřímně.
Až zmizí tma, vraťte mi světlo,
duši, srdce mě a mé tělo

Anděli, perutě roztáhni, zamávej jimi,
věř, že dokážeš svobodně a volně létat,
a buď vítán v nebi, konečně mezi svými,
a příběhy milostné jiným budeš splétat.