Zpod javoru vprostřed louky
dívám se na noty deště.
Jak si víla češe vlásky,
tiše říkám "ještě, ještě!"
Vlasy kapek nesou vláhu
rostlinám a zvadlým duším,
když je večer rozpustí,
louče lahodí mým uším.
Pak je víla učesaná
krajina má čerstvou tvář.
Kůže jak z hedvábí tkaná
a měsíční bílá zář.
Hodnocení:1 (celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Břízy v zimě | Dlaně na čele | Městská noc na nebi | V dešti | Chybíš mi