Pár slov v jednom vzkazu,
proměněn z hloupého dotazu
stal se v osudový řádek,
v srdci mi nastal pořádek.
Nadšení z jemné tváře,
už dávno nejsem páže,
s lehkým dětským osudem,
proplouvala jsem těžkým životem.
Hledání štěstí nemá smysl,
na mou hlavu obláček se snesl,
bělostný, plný štěstí,
přišel včas do neštěstí.
Ubohé je tísnění krásného citu,
oddáni jinému opovržení světu,
my ale půjdeme spolu mezi stíny.
Neprobudit se a snít naše sny.
Nechybí nám hlas sladké něhy,
toužím přes všechny snahy,
neuronit již žádné slzy,
zničit předsudky chci brzy.
Mé srdce se lásky nevzdá,
láska tvá mu napomáhá.
Požehnání máme od samého Boha,
trýznit nás nebude krutá samota.
Šťastni navždy chceme být,
zbraň budu na nenávist tasit,
a žárlivost nechci znát,
s tebou chci se pouze smát.
Temná slova, chmurný den,
půjdeme spolu proti všem,
vřelé objetí mi můžeme míti
a napořád nablízku sobě býti.
Zima, mráz a pokušení,
neohrozí naše snění,
válka nás obejde vesele,
nikdy Ti nedám otěže.
Bič už více nechci znát,
záleží na tobě však,
aby nenastal mezi námi zkrat,
to bych musela umřít snad.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:1 (celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Vyznání | Děsivé světlo svíce | Nemilována | Náš epitaf |