Ruce sahaly si tenkrát po tepu,
v kolébce byla tma,
pár papírů rozházených po skle...
No, vidíš, je to pořád stejné,
i když se lepí na zmoklé kandelábry...
Už není tma a déšť si pohupuje nadějí,
nezbývá co ztratit, bude ráno...
Na březích s černou vlečkou skáčou cikáňata...
Je dobře na duši...
Déšť pohupuje bárkou...
života.
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
En colére | Co se to s námi stalo...? | Ty vole, na základní škole... | Univerzální | Jak jsem začala psát