Dětičky příboje,
zvedají ramínka,
ručičky, hlas
a začínají sloku.
Každé z nich svoji,
ale v mžiku
spadne do patoku
andělský nádech
jejich vlasů,
sukýnek.
To musí tak být,
i učitel se učí.
Dětičky,naděje,
budoucí Nobelovky míru...
Až nebudou,
pak teprv zaplácneme díru.
Až nebudou,
pak teprv bude mír.
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Cestička sněhem | Ti druzí | Lehce pod sluncem | Euthanasie | Blíženci