Ruce sahaly si tenkrát po tepu,
v kolébce byla tma,
pár papírů rozházených po skle...
No, vidíš, je to pořád stejné,
i když se lepí na zmoklé kandelábry...

Už není tma a déšť si pohupuje nadějí,
nezbývá co ztratit, bude ráno...
Na březích s černou vlečkou skáčou cikáňata...
Je dobře na duši...
Déšť pohupuje bárkou...
života.