Jsem tady čtyři dny, pokud se nepletu a tohle je první báseň, která mě tu opravdu zaujala. Možná hlavně proto, že úplně vím, proč píšeš takhle, jinak. Je to super. Mám to rád, rozumím tomu a jdu číst další.
Kdepak básnička. Próza sekaná na nudli to je.
Evokuje mi ten výrok, že poezie se píše ze slov, ne z pocitů. Tedy polemiku na to téma.
Samozřejmě, že za slovem je člověk se vším všudy, ale za básničkou by měl být vidět nejen talent a idea, ale i práce na textu.
Je to taková podivná transformace: pocity vjemy-text-pocity vjemy. Tedy mám na mysli přechod a cestu od autora ke čtenáři. A patří do toho i ten pokus, o kterým jsi náznakem - kontrolovat a řídit. Odpojit to nejde, co?
A pak je tu ta věc, dle mého totiž, neexistuje totožný žážitek, vjem, pocit.A na takové je člověk vždycky sám.
No nic. Obsah je k zamyšlení pro čtenáře, forma a způsob zase spíš k znovu zamyšlení pro autora.
Mi to tedy nepřijde ani moc jako báseň. Nějak mi v tom schází ono něco poetického, prostě to tam necítím. Možná to bude tím, že jsem teď četl Skácela, nevím. Ale tohle dvé dílo by podle mě mělo mít formu spíše nějaké úvahy, nebo nevím...nějak nevím, jak se s tím poprat...
Miniatura?
Zakopla jsem o slovo "naformulovat", mám pocit, že se tam nehodí.
Doporučuji naučit se všechny emoce, pocity a myšlenky vyjadřovat. Nenechávat si nikde tajnou komnatu, kam se člověk snaží různé věci "zamést", aby byl klid, jenže ony se tam nahromadí a pak to práskne - a jeden se nestačí divit
Nebydlení | Nádraží | Touha | Útržek z mobilu II. | Hrej