Buch, buch, buch...
Bůh? Spíš sen, noční můra.
Tluče, buší, ale nejvíc... pláče.
Slzy v barvě krve,
ne, proč by měly?
Nářek zpívá duši,
pohřební mše, ano, ráda poslouchá.
Smál bych se,
ale stále, stále silněji,
pořád jen buší...
BUCH. Bez hlesu,
smutku nebraň.
Hodnocení:3.67 (celkem: 22, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jen... | Debile! | O povídce | Duše | Staré pravdy v realitě dneška