A mlha se zvedla a pomalinku zmizela
Jako by snad svůj boj se Zemí prohrála
A moje pohledy a pocity
Po vlnách kopců projeli
Na jejich hranici les
Jak strniště na mužově tváři
Přečníval
A třešeň s dvojí tváří přede mnou stanula
Jedna tvář zdravá, rozvětvená a vesele se kroutící
Ve větru mladicky nervozním
A ta druhá zchátralá a polámaná
Jako by snad ta třešeň zrcadlem pro mě byla
A k tomu kapky o plechovou střechu svou
Krásnou symfonii hráli
A tichounce do ucha mi našeptávali
Vzpomínky co před roky už byli minulostí…
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
--- | *** | Kovbojka | Samota postele | 22.