A mlha se zvedla a pomalinku zmizela
Jako by snad svůj boj se Zemí prohrála

A moje pohledy a pocity
Po vlnách kopců projeli

Na jejich hranici les
Jak strniště na mužově tváři
Přečníval

A třešeň s dvojí tváří přede mnou stanula

Jedna tvář zdravá, rozvětvená a vesele se kroutící
Ve větru mladicky nervozním
A ta druhá zchátralá a polámaná
Jako by snad ta třešeň zrcadlem pro mě byla

A k tomu kapky o plechovou střechu svou
Krásnou symfonii hráli
A tichounce do ucha mi našeptávali
Vzpomínky co před roky už byli minulostí…