Četla jsem ji několikrát... po úvodní nádherně rozehrané láskyplné melodii přichází posmutnělé tóny, ale přesto vše krásně plyne až k samotnému závěru...
třetí strofa je je přelomová, tajemná, možná trošku kamenná, ale to jsou ta ústa také...
aspoň tak to chápu já...
celkově to krásně ladí a co se mollové tóniny týče, je to jiná verze tvého psaní, to jest pravda, ale velmi příjemná poloha ,)
Tak od první sloky to vypadalo s oběma tak nadějně, a pak ten závěr -odcházíš, usínáš sama..., škoda, čekal jsem , že to dopadne dobře. Fantazie byla asi hodně prochladná... Zdravím, Weste!
Taky Tě zdravím, Parťáku. No, tak to vnímáš Ty, ale to se vůbec nic neděje. Každý od básně očekává něco jiného. Já jsem rád, že jsi na ni vůbec kliknul a okomentoval. Děkuji Ti, Barde.
Už nekřičí | Nepříznivá apatie | V peřejích tajemna | Vzpomínám | Vzpomínka na Tvé oči