Říkají, že moc přemýšlím
a taky mívám narcisové stavy
a někdy chci být jen prasklinou ve zdi,
co protnula rám obrazu.
Tak ráno beru míru na klokaní čepice,
v poledne poobědvám s nosorožci,
odpoledne si dopřávám siestu,
večer pravidelný hovor s Babylonem,
jestli ještě stojí.
To je můj včerejšek, dnešek i zítřek,
jsem ráda, že zbyly vstupenky do kina.
Jen pojď se mnou, Pampeliško,
zavolá klobouk, co spává vedle mě
a jdeme...
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
No - mně už zbývá jen ten Babylón, semtam nějaké Pompeje. Čepice nosím jen azurové ty druhé. S botami jakbysmet... někdy zakopnu o kámen, někdy ne... nebyl tu žádný kámen, takže jsem nevzal ani na vědomí, že nějaký schází a tím vlastně pro mne nemá význam. Usínám na Měsíci, probouzím se na Slunci. Jen Pampelišku jsem vyměnil za blatouch.
Venku to pláče | Masopust | Kočička | Vořechy v medu | In memoriam