Právě že ta pyramidálnost nebyla účelná, toho jsem si všimnul až po publikaci. Libovolné ani ne, pro mě ty strofy smysl mají, tak jak jsou umístěny. Ale to je prostě subjektivní.
Hesíí, to bude ale stejně proto, že je to sled takových vidinových situací. Navíc to vůbec není dobré, psaní už mi delší dobu nejde a asi s tím praštím. I když je většina věci z nitra mé duše, tak ve finále to každý vidí, jako silná slova, což je kravina, ale ohraď se proti tomu. Většinou píšu to, co cítím, vnímám kolem sebe. Proč Ti to ale vlastně píšu. No, už mi haraší na věži. Já jsem prostě divný pavouk.
Promiň že se vměšuju, ale autorů, respektive jejich děl, kterým ne každý porozumí je tu povícero. Nejde snad o to přesně pochopit myšlenku, ale najít si v tom to, co čtenář sám chce, jak to sám cítí.
Málokdy se povede prolnout vidinu autora i čtenáře, a právě to hledání a nalézání společné řeči je na tom to nejlepší.
Tvůj způsob psaní básní je jiný, osobitý, věci se zdánlivě podobají, ale jen Ty sám víš, jak, kdy a proč která vznikla, a co Tě k ní inspirovalo.
Čtenář to hledá - někdy nalézá, někdy ne, to je taky poezie...Neumím psát odborné kritiky, ale takhle to já vnímám.
Zdravím, S.
Nehraj si | ZAPOMNĚL JSEM | Kadence sebevražd Tvých očí | Zapomenutá | Kdysi a zase