Umíráme

Tohle by snad mělo být jako něco revolučního. Něco, co by mělo každého správného člověka zvednout ze židle a přinutit ho, aby bojoval za svou svobodu, za svobodu všech a za zamítnutí všech špatných pohnutek.


Autor: joal, 28.7.2007, Básně

  

Umírám každým dnem více a přitom ještě nikde nevidím ten pověstný konec svého života,
Umírám a rozhlížím se kolem sebe, ale všude kolem mě se nachází pouze nicota,
Nicota života prázdného, bez smyslu, bez krásy, bez vůně růží bílých,
Nicota, která nedává žádné místo pavoukům předoucím sítě života lidí snivých.
V uších stále znova a znova může znít ta krása slov mužů, kteří věděli pro co umírat,
Ale my, ty zbabělé děti nového tisíciletí musíme sledovat náš svět skomírat,
Nemůžeme, snad ani nechceme nic proti tomu dělat, nejspíš jsme pouze tak naivní,
Že se budem do nekonečna nekonečen domnívat, že jsme nevinní.
Cítím kolem sebe smrt tisíců a miliónů bytostí za jeden jediný den,
A stále si namlouvám, že je noc, že je to jen noční můra, jen zlý sen,
Ale stále víc je nocí temných nežli světlých dnů,
A já, jen já jediná, sama, propadám se do hrozného světa oblud, příšer a zlých snů.
Rozhlédnu se kolem sebe a nevidím nic více než miliony lidí prahnoucích po smrti,
A pak ty miliony a miliardy přelidněného světa sebe navzájem drtí,
Já stojící uprostřed všech národů Země umírám sama s ironií na rtech,
A nikdo z lidí kolem si nevšímá, že jim na rukou ulpívá má rudá revolucionářská krev.
Jen pár přátel, které jsem dokázala získat na svou stranu za ten svůj krátký život,
Jen pár přátel dokázalo zachovat si tu dětskou snivost,
Která je mohla provádět životem a dávat jim vůni bílých růží,
Vždyť nebudou moci dělat nic jiného než si chránit vlastní kůži.

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Hodnocení: 1
(celkem: 1, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>