Teplý pocit a lehká disharmonie,
vidím se v mlžném oparu nebe,
jsou pryč léta klidu,
týdny monotónnosti,
dny zbytečných marností,
hodiny nekonečného hledání,
minuty nervozity
i vteřiny prchavého štěstí.
Tak utápíme svůj žal v alkoholu,
trávíc svůj poloviční život
a zabíjejíc zrůdnou nudu
běžíme vstříc budoucnosti,
do náruče chlápkovi z márnice.
Troufale voláme:
Dejte nám více!
Každý ráno do zrcadla
s klamným odrazem
spokojeně mlasknem,
není to zas tak špatné.
A nevidíme přes dutou pýchu
tu mastnotu a vrásčitost a pokřivenost duše.
Tak kde jsou ideály,
když se teplo tělem šíří,
touhy a fráze se boří,
černá krev se víří,
svět se kolem světa točí,
kradmé pohledy se do tmy noří.
A když pak ležim na posteli,
drtí mě větší silou než dokážu snést.
Pod přivřenými víčky
se rodí další sen,
sen o lepším světě a lidech.
Tam někde za zvony
leží ten divnej svět,
co čeká jen na nás
a mezi bludnými sny
se probudím,
krátkým vystřízlivěním
se donutím,
pak medvídka obalamutím ...
... dneska sem asi přebral ...
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.75 (celkem: 11, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Blues o jedný notě | ... dneska sem asi přebral ... |