Koktavé mračno slídí v ohybu,
stoky se vyprazdňují,
jícen už nepřijímá,
černá je v pohybu,
šílenci uklidňují.
Shluky dál mizí lehkostí dýmu,
kdo ještě dál si všímá.
Na krku, na ruce, na patě,
mimikry, úděl i prolhanost,
trojhlavý chlad jak had objímá
kratší i delší opratě.
Radosti není nikdy dost,
jak los nás krátký život stírá.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
MELOUNY | PO CHUTI | ZOUV(F)ÁNÍ | VĚČNÝ KRITIK | ZVĚDAVÝ TAPÍR