Já, v sarkofágu nutností,
já, uvězněn v její nevinnosti.
Jednou jsem potkal nikoho
byl připoutaný
a se zjizveným předloktím
pozoroval ze sádry.
Připomínal mi jazyka
a přirovnával mě k jasu prasklé žárovky.
Zatímco nikdo debatoval s někým
o barvách a městech
odcházím.
Bylo to moje druhé
tisíckrát lepší nikdo.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
O chlapci který je v agonii | Ono to příjde | Běh | Noční | Bludiště