Já, v sarkofágu nutností,

já, uvězněn v její nevinnosti.

Jednou jsem potkal nikoho

byl připoutaný

a se zjizveným předloktím

pozoroval ze sádry.

Připomínal mi jazyka

a přirovnával mě k jasu prasklé žárovky.

 

Zatímco nikdo debatoval s někým

o barvách a městech

odcházím.

Bylo to moje druhé

tisíckrát lepší nikdo.