upadáš, aby žil
upadáš a vstáváš
když ležíš do svých žil
naivně víno si dáváš
každý lok je jako sloka
slepené rty co křičí
do tmy páchne lidská stoka
do tmy s tělem co se ničí
už nechceš další kroky
bídná shledání s osudem
žene tě strach o ty
co budou až my nebudem
poslední úsměv, trochu žalu
trochu lásky k životu
trochu něhy a pak dolů
do té nejjasnější
temnoty...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Nad ránem... | kamení... | road... | věkům... | na první...