upadáš, aby žil

upadáš a vstáváš

když ležíš do svých žil

naivně víno si dáváš

 

každý lok je jako sloka

slepené rty co křičí

do tmy páchne lidská stoka

do tmy s tělem co se ničí

 

už nechceš další kroky

bídná shledání s osudem

žene tě strach o ty

co budou až my nebudem

 

poslední úsměv, trochu žalu

trochu lásky k životu

trochu něhy a pak dolů

do té nejjasnější

 

temnoty...