Svit Luny září ku tvé tváři,
Nevyhneš se té chladně spalující záři.
Couváš, přitom kráčíš vpřed,
Ač vševědoucí jsi,
Neznáš na nic odpověď.
Z pořádku náhle je změť,
Vždyť tři plus tři je pět!
Že by slepě zahlédl tě mladý kmet?
Je k nám milý, tenhle svět?
Nenávistně laskavým je osud náš,
Není pravda, že „jaký si to uděláš, takový to máš“.
Davy okolo sebe můžeš mít,
přesto jak kůl v plotě být.
Zatoč kolem štěstěny,
Obrátí k tobě svou ledovou zář?
Nikdy se to nedozvíš,
svit Luny temně ozářil tvou tvář.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Můj malý milovník myček mareček | JÁ | Nářek moře | Intuice | Volná