Skleněná drť
z tvých nedozdaných snů,
jež každý úsvit rozprostírá
kolem tvého lůžka,
abys do ní šlápla
sotva vstaneš.
Úlomky vzpomínek,
co jako vitráž
den ti tajně vlepil do obrouček,
či náhrdelník z perel
společného času...
jen přívěsek z olova –
to je rozloučení.
Utíkáš?
Ty střípky v nohách
ti sotva dají zapomenout...
Jako přátelé
tě doprovodí na každičkém kroku
a svírajíc hrdlo až k nedýchání,
ozdoba z perel ti
hlavu k zemi stáhne ...
Možná,
že přesto zvedneš oči,
hledaje svět,
co tak náhle zmizel ...
Skrz brýle toho dne
však uvidíš všude jen
... svůj sen
Jak dlouho ještě...?
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Nevim co napsat k tomuhle...Pokud to je aktuální báseň tak vím co cítíš...Nějak sem na tom poslední dobou podobně...Bohužel...Dlouho nééé,ale chvíli ještě ano...
Blues ... | The Jobless Blues | Někdo jiný | Rytíř a dívka | Hlubinná