Skleněná drť
z tvých nedozdaných snů,
jež každý úsvit rozprostírá
kolem tvého lůžka,
abys do ní šlápla
sotva vstaneš.

Úlomky vzpomínek,
co jako vitráž
den ti tajně vlepil do obrouček,
či náhrdelník z perel
společného času...
jen přívěsek z olova –
to je rozloučení.

Utíkáš?
Ty střípky v nohách
ti sotva dají zapomenout...
Jako přátelé
tě doprovodí na každičkém kroku
a svírajíc hrdlo až k nedýchání,
ozdoba z perel ti
hlavu k zemi stáhne ...

Možná,
že přesto zvedneš oči,
hledaje svět,
co tak náhle zmizel ...
Skrz brýle toho dne
však uvidíš všude jen
... svůj sen

Jak dlouho ještě...?