Občas krčíš se v sobě sám,
chceš zářit a seš jen klaun.
S ránem už ses tan nějak smířil,
jen když se staří známí blíží,
sklopíš hlavu a máš strach,
že ti zase navždy zmizí,
pryč vytrácí se v temnotách.
Nevíme, co chceme,
kráčíme světem a hledáme svůj cíl.
Nemáme tužku a list jen jeden,
už zítra plný může být.
Na kůlech kolem,
hynou přání z dětství,
a tajné lásky napořád,
těžko spatříš zas jejich tváře,
proto míváš často strach.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3.67 (celkem: 11, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nové logo, všimla jsem si. Bodování zůstalo, ostatně - to ticho také. Co je to "tan"? (tak?)
Báseň mě neokouzluje; přijde mi zbytečně moc svázaná a trpí vybraným námětem. Druhá strofa je fajn, i když i tady se nacházejí střípky moralizování, ... , proč by ne. Na druhou stranu má báseň tak málo prostoru, že vlastní názor, moralizování, ukazování "lepšího" pohledu se spíše hodí do úvahy, eseje.
"Na kůlech kolem,
hynou přání z dětství,
a tajné lásky napořád"
A tenhle urývek je na tolik krásný, vypovídavý, že škoda toho, co je předtím.
Naléhavé | Oběti noci | Sněhulák | Strach |