Občas krčíš se v sobě sám,
chceš zářit a seš jen klaun.
S ránem už ses tan nějak smířil,
jen když se staří známí blíží,
sklopíš hlavu a máš strach,
že ti zase navždy zmizí,
pryč vytrácí se v temnotách.

Nevíme, co chceme,
kráčíme světem a hledáme svůj cíl.
Nemáme tužku a list jen jeden,
už zítra plný může být.
Na kůlech kolem,
hynou přání z dětství,
a tajné lásky napořád,
těžko spatříš zas jejich tváře,
proto míváš často strach.