Krev se mi zas do slz míchá,
nikoho už dávno nemám,
jen ta místnost, malá, tichá,
svěřím se s tím tedy stěnám.
Že sbor už jenom chorál zpívá,
srdce mé se v krvi smáčí,
když světlo je, že hned se stmívá,
proto pláči,
proto pláči.
Že kysele na nás mrholí,
a jen jedno zvíře stále kráčí,
však i z něj budou mrtvoly,
proto pláči,
proto pláči.
Dovolávám se všech lidí,
rozhodnout se včas, to stačí,
kdo z vás to už sakra vidí?
...
Proto pláči,
proto pláči
...
Obcházeli hvězdnou krajinou,
do chodidel pálil mráz,
tušili, že lidé zahynou,
odešli od nás prostor a čas.
...
má duše zvadla v květináči,
proto pláči,
snad i proto pláči
...
Hodnocení:4.5 (celkem: 99, počet hlasujících: 22)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
na poetovi nejsem dlouho, ale našel jsem zřejmě autora, dobrého, kvalitiního, čtivého. Má talent, má nápad. Občas někde maliličko ujede délka verše, ale ve svých dílech i když jsou úplně z jiného soudku na to taky moc nedbám, takže to nepovažuju za chybu.
Zpověď puklého srdce | Konec světla | Torzo naděje | Atlantis | Slzy budoucnosti