Ve výhledu mi vadí mříže,
dva životy jsem zahodil,
i když já dávno vzdal se kříže,
za smrt jsem se pomodlil.
Čeká mě jen chladná cela,
tam trápit budu černou duši,
jen jednou zajít do kostela,
věděl bych snad, co se sluší.
v noci přišla dáma s kosou,
do srdce mi dvakrát sekla,
pak odkopla ho nohou bosou,
k temnotě mě s sebou vlekla.
Stál jsem hloupě, v očích sůl,
Bůh zašeptal - Co s tebou dál?
Vždyť choval jsem se jako vůl,
proč bych to teď nepřiznal?
Vzal mou ruku, promluvil -
Vrátí se ti nevina.
Prý abych o tom nemluvil,
dal mi tělo mimina...
Hodnocení:4.17 (celkem: 50, počet hlasujících: 12)
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
témata, ve kterých se vyskytuje smrt na mě většinou působí alespoň trošičku depresivně, ale toto vůbec. Tady se smrti vůbec nebojím. Líbí se mi to, přečtu si od autora ještě něco jiného.
Torzo naděje | Poslední z kroků | Padlý anděl | Prokletí vlka | Planeta X