Klouzal jsem kroky po kraji v čapce
růžové jak tělo hereckého hrdiny,
to mé, stíhaly jen pouhé vidiny
zahrabané roky ve snové ošatce.
Svit fosforového a blikajícího večerníčku,
blesky a hromy pouštěl do mé luny,
srkal šům já a ladil potrhané struny.
Chuť azuru slyším u promíchaného nočníčku.
Tesán je miliardy a je plakát umění let.
Chytám světlušky a sytím se žlutými skvrnkami,
chci zabodnout obrazy do oka jedovými trnkami.
Sežrán být milenkami a roztát v šachový led.
Hladím surový časů prostor nebe,
listuji a listuji knihou přežloutlých hvězd.
Nořím vůli polohou do okatých měst.
Sedávám poblíž fantasie a vůni tebe
stříhá v šlehy krásnící jas a plachou krev
drnkající v poťouchlém zpěvníčku mém,
víno suché vypít sluníčku před bohem
a být oslazen omalovánkami gurmánských barev,
jelikož
on hlásá kvůli lidu,
on dává vůli klidu.
19.12.2001.
Hodnocení:1.33 (celkem: 4, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nocnění | Bouře | Eva | Sen | Svět mimo Svět